Pokud nežijete v naprosté izolaci od světa anglofonních YA autorů, nejspíše jste nepřehlédli, že 1. září vyšel mnohými velmi očekávaný čtvrtý díl série Throne of Glass autorky Sarah J. Mass(pro ty, jenž neholdují angličtině se již série překládá - první kniha Skleněný trůn je již dostupná v knihkupectvích a pokud internet nelže, což by snad neměl, tak 1. prosince 2015 vyjde v českém překladu i kniha druhá s názvem Koruna z temnoty) s názvem Queen of Shadows.
Jelikož ráda čtu knihy anglicky, neváhala jsem a předobjednala si knihu na Bookdepository. Ano, než ke mě přišla, tak to chvíli trvalo, ano, neměla jsem ji v rukou hned prvního září, ale i tak je pro mě Bookdepository většinou jasná volba, pokud se mám rozhodnout, kde nakoupit nově vydané knížky.
Dlouho jsem uvažovala nad tím, zda recenzi sepsat v angličtině či češtině. No a pokud tot právě čtete, tak je vám asi jasné, která možnost u mě zvítězila.
Queen of Shadows je kniha značně dlouhá, ano, má téměř 650 stran, což možná není nejhorší, protože my, zápalení fantasy maniaci už jsme četli mnohem delší knihy (díky pane Sandersone), ale i tak, většina lidí takovou knihu nepřečte za jeden den. Ani já ne, a to jsem poměrně rychlý čtenář.
I předchozí kniha s názvem Heir of Fire se neřadila zrovna mezi ty nejkratší kousky YA fantasy, ale Heir of Fire byl pro mě nesmírně čtivým zážitkem, který jsem zvládla pozřít během jednoho dne (ano, byly to letní prázdniny a já měla čas x hodin v kuse číst, ale i tak). Takže si jistě dokážete představit, jak vysoké bylo mé očekávání.
Pro ty, kdo vůbec neví, co čekat od série Skleněný trůn, jedná se o příběh Celaeny Sardothien, která je velmi obávanou vražedkyní, protože, jak už to v těchto knihách bývá, je velmi zručná s mečem, stejně tak je ostrá i její prořízlou pusou a pokud by snad tohle nestačilo, tak mužské obecenstvo ohromí svou krásou. Ano, ne každý máme tolik dobrého na účtě, jako ona, ale věřte, že ani to špatné se jí v životě nevyhnulo. První kniha začíná dobou, kdy je Calaena v otroctví, ale dostane se do soutěže o titul králova šampiona...
A tak kráčíme s Calaenou cestou dále, až 9 měsíců od děje první knihy. Celkově musím říci, že kniha byla relativně povedená, tedy v několika ohledech: Sarah J. Maas má na kontě již pár knih a jde vidět, že její psaný projev se velmi zlepšuje. Na druhou stranu, některé věci opravdu být řečeny nemusí. To mě přívádí k mé hlavní výtce: opravdu se domnívám, že kniha by mohla být o 200 stran kratší a vůbec by ji to neuškodilo. První polovinu knihy bychom zvládli přečíst ve 100 stranách, ale tak je opravdu roztahána přes 300 stran a vy máte pocit že se nic neděje.
Ale druhá polovina, ta už za to opravdu stojí. Je plná zrady, boje, podvodů, záchrany, utrpení a dokonce i nějaké té romance. Ano, věřím, že mnohý čtenář by si v druhé polovině našel to své oblíbené místečko. Ale opravdu se Vám chce na tu parádu 300 stran? To už stojí za zváženou.
Měla jsem však s příběhem jeden velký problém, postavy se vůbec nechovaly tak, jak se chovaly v předchozích knihách. Ano, rozumím tomu, že se nám charakter nějak vyvíjí, ale některé osoby se prostě vyvíjely tak nereálným směrem, že celkovému vývoji postavy nešlo moc uvěřit.
Abych tedy nějak uzavřela tuhle nespoilerovou část, musí říci, že jsem i přes mé lehké zklamání ráda, že jsem si tento čtvrtý díl přečetla, jelikož Throne of Glass je stále velmi povedená série a má se skládat ze 6 knih, tudíž jeden ne úplně povedený kousek mě od jejího čtení neodradí. Ale stejně si myslím, že minimálně třetí díl byl podstatně lepší, než tento čtvrtý.
Mé hodnocení: 3.75/5
__________________________________________________________________________________
Pokud jste s příběhem obeznámeni a chcete se dozvědět více o mých myšlenkách, pokračujte dále v této spoilerové sekci!
__________________________________________________________________________________
Calaena už vlastně není Calaenou, ale Aelin, královnou Terrasenu, jak jsme zjistili v minulých knihách. Musím říct, že jsem Aelin opravdu neměla ráda, protože se chovala velmi povýšeně, namyšleně a někdy byla prostě vážně nesnesitelná. Mimochodem, ve čtyřech knihách vystřídat tři partnery? Za tři měsíce? Jsem jediná, komu to přijde trošičku moc?
Další postavou, jejíž vývoj se absolutně netknul mého srdce, byl Chaol! Já jej zbožňuji, minimálně v prvních dvou knihách byl mé velké zlato, ale ve Queen of Shadows z něj Maas udělala ufňukance a to takového, že jsem se občas bála, aby nespáchal sebevraždu. To, jak se k sobě s Aelin v první půli knihy chovali, bylo doslova nesnesitelné, i když lehce dokážu pochopit, že po takovém "rozchodu" se chvíli museli nesnášet. Věřím, že Chaol ještě v posledních dvou knihách zazáří!
Ach, princ Rowan, jej mám taky nesmírně ráda. Od té doby, co vstoupil do děje, jsem si knihu začala užívat o hodně více. Nicméně mě frustrovaly jeho pocity k Aelin, opravdu jí nedokáže žádný chlap odolat? Tajně jsem doufala, že v celé sérii bude alespoň jeden muž, se kterým Aelin zvládne udržet důležité přátelství a spojenectví, ale ne, ona prostě nutně musí chtít něco víc s každým mužským kouskem.
Velmi příjemným překvapením byl vývoj Lysandry, kterou jsme mohli vidět v knize povídek The Assassin's Blade. Lysandra je kurtizána, kterou Aelin upřímně nesnášela, až do této knihy, kdy se z nich záhadně stanou kamarádky. Lysandra projde opravdu velkou proměnou, která je velmi úžasná, nicméně někdy těžko uvěřitelná. Každopádně, Lysandra je mou oblíbenou ženskou postavou a doufám, že se dočkáme hezké romance mezi ní a Aedionem, který je jednou z mých nejblíbenějších mužských postav - ještě štěstí, že je Aelinin příbuzný.
Závěrečných 100 stran bylo opravdu plných akce a jsem zvědavá, kam se děj posune dál. Doufám, že si stále udržíme některé dějové linie, například linii Manon, kterou jsem v Heir of Fire prakticky nechápala, ale tady mi postupem času přirostla k srdci. Také doufám, že Elide zvládne najít Aelin a sjednotit se tak s Terrasenským dvorem. A pak také Chaol, přejme mu úplné uzdravení, a pokud mu není souzeno být hlavní mužskou postavou (přičemž stále doufám, že mu to souzeno je), nechž je šťasten s Nesryn, která vlastně taky není až tak hrozná. Dorian nechť zvládne všechny povinnosti a starosti, které mu přinese pozice krále Adarlanu a v neposlední řadě, nechť vidíme v příštích knihách sjednocený Terrasen, který bude bojovat proti zlé magii z dávných časů. No jo, jenomže pátá kniha vyjde až někdy v roce 2016, přičemž není známo ani přesné datum vydání, ani název knihy - takže ani její přebal. A tak nezbývá než čekat, těžký úděl čtenářů nedokončených sérií...
